Aktuality

Mirai na FM City Festu
4
Čvc

Mirai Navrátil: Muzika je podnikání. Vyplatilo se nám investovat více, než jsme mohli

Jsem frýdecký patriot, Moravskoslezský kraj má velký potenciál, říká hudebník Mirai Navrátil. V japonské škole skončil po dvou dnech v ředitelně.

Jaký máte vztah k Moravskoslezskému kraji? Předpokládám, že se pohybujete převážně v Praze, ale tím, že s Evolution Brothers už druhý rok pořádáte frýdecký festival FM City Fest, máte také velké pojítko s Moravskoslezskem.

Frýdek-Místek je srdcovka, ale vřelý vztah mám k celému Moravskoslezskému kraji. Kdykoli tam hrajeme nějaký koncert, cítíme se jako doma. Ve Frýdku jsem vyrůstal, chodil na střední a mám tam spoustu kamarádů. Vždycky se do něj rád vracím a bydlím tam, když zrovna necestuju po republice. Nemůžu sice říct, že jsem frýdeckým rodákem, protože jsem se narodil v Japonsku, ale rozhodně jsem frýdecký patriot. FM City Fest děláme proto, že nám ve Frýdku-Místku chyběla velká hudební akce.

Nelitovali jste při přípravách prvního ročníku tohoto festivalu, že jej pořádáte právě ve Frýdku a ne třeba u Prahy, kde byste asi měli větší publikum?

Na vysoké škole jsme s kluky (Mikulášem Dohnalem a Jakubem Najdkem, pozn. red.) pořádali nejrůznější akce a mejdany. Bavilo nás, že nás spolužáci poplácávají po zádech. V té době v tom ani nehrála roli nějaká ekonomická stránka – jestli zůstaneme v plusu, či minusu. Když jsme se vrátili do Frýdku, spojili jsme se s našimi středoškolskými alma mater, abychom jim pomohli s upadajícími školními plesy. Podařilo se nám je vyprodat a dnes děláme plesy pro téměř všechny frýdecké školy. Když jsme hledali další metu, napadl nás open-air festival. O Praze jsme ale neuvažovali ani na chvíli, chtěli jsme zůstat v našem srdcovém prostředí. Možná v budoucnu zkusíme nějaký větší projekt, ale FM City Fest určitě zůstane ve Frýdku-Místku.

Soutěž o vstupenky na FM City Fest

Odpověz na soutěžní otázku a vyhraj lístky na FM City Fest – festival, který v pátek 12. července a sobotu 13. července roztančí celý Frýdek-Místek. Více informací o něm najdeš tady.

Soutěžní otázka: Který interpret z Frýdku-Místku vystoupí v pátek na FM City Fest?

Odpověď nám zašli na info@patriotimsk.cz a do předmětu uveď „Soutěž“. Ze správných odpovědí zaslaných do středy 10. července losem vybereme dva výherce dvou lístků na FM City Fest.

V čem se lišíte od ostatních festivalů v kraji? Předpokládám, že nechcete vytvořit konkurenci Colours of Ostrava.

Trh s festivaly se naprosto roztrhl a je třeba hledat nějakou odlišnost. FM City Fest hodně řeším z kapelní perspektivy, z druhé strany bariéry, protože na festivaly s kapelou sami jezdíme jako interpreti. Kluci mají na starosti další věci. Snažíme se realizovat všechno, co nás napadne, že by se na festivalech dalo dělat lépe – od cateringu pro vystupující po celkový komfort v areálu. Pro návštěvníky je samozřejmě hlavní dramaturgie festivalu. Občas je třeba opakovat, na co lidí chodí, protože tu není nekonečno kapel, vždycky se ale snažíme přivézt něco nového, alternativního, co odliší a zpestří line-up. Letos jsou to třeba The Atavists, objev roku podle cen Anděl, nebo The Silver Spoons z ankety Žebřík. Od jiných festivalů se odlišujeme i prostředím, našim dějištěm je areál textilky Slezan. Právě i kvůli tomu nám někteří říkají malé Coloursy, i když ty jsou samozřejmě velikostí a rozpočtem úplně jinde.

Hodláte tedy festival i nadále ponechat v rodinné atmosféře?

FM City Fest zůstane ve Frýdku-Místku i se svou rodinnou atmosférou. Už první ročník nám ukázal, že na festival hodně chodí právě rodiny s dětmi. Dělat ve Frýdku-Místku akci třeba pro padesát tisíc lidí je zbytečně komplikované od infrastruktury po kapacity prostor. Kdybychom v budoucnu chtěli dělat ještě něco většího, FM City Fest rozhodně zůstane.

S kapelou máte platinové album, spoustu ocenění, na podzim vyrážíte na zatím největší turné. Neuvažujete o expanzi do zahraničí?

Devět let jsme hráli jako kapela zpívající anglicky. Vyzkoušel jsem si a stačilo. Je velmi těžké snažit se z Česka, aby vaše hudba začala zajímat někoho v anglicky mluvících zemích nebo obecně na Západě. Jediná možná varianta je risknout to, sbalit si batoh a přestěhovat se do anglosaského prostředí. Z Frýdku-Místku zkrátka nedobudeme svět, alespoň ne v téhle branži. Globální trh je nesrovnatelně větší než ten český, což znamená nesrovnatelně větší konkurenci a pramalou šanci na úspěch. Obdivuju všechny, co do toho jdou a opravdu se seberou a zkusí to, ale takových je málo. Nám se v Česku líbí. V angličtině bych navíc nebyl tak autentický. Nejspíš bych nebyl schopen psát texty v angličtině bez toho, abych neustále chodil za někým jiným, jestli je to dobrý a není to náhodou trapný nebo infantilní.

Takže o přestěhování jste nikdy neuvažoval.

Uvažoval jsem o přestěhování do Japonska. Chtěl jsem tam jít studovat, a dokonce už jsem byl přijat, ale pak přišla velká šance s kapelou, podpis s vydavatelstvím a já jsem to nechtěl pustit. Člověk v životě musí dělat velká rozhodnutí a tohle bylo jedno z nich. Rozhodl jsem se dělat muziku tady. Jet jinam bych kapele nemohl udělat.

Mirai na FM City Festu

FM City Fest se odehrává v areálu bývalé textilky Slezan

Jak si vás vůbec vydavatelství našlo?

Objevil nás Richard Krajčo, kterému se líbilo, co děláme. Točil tehdy film Křídla Vánoc a s režisérkou Karin Babinskou hledali do filmu muziku mladých českých kapel. Zařadili i naši kapelu Dolls In The Factory. Později nás vzal na své turné jako předkapelu a nakonec do Universal Music, se kterým jsme podepsali smlouvu na několik let. Nebylo to tedy tak, že by si nás vydavatelství našlo samo a oslovilo.

Snažím se najít paralelu mezi hudebním a podnikatelským prostředím, kde je dnes získávání kontaktů naprosto klíčové. Platí to i v hudbě?

Richard Krajčo mi říkal, že na Bandzone.cz viděl naši kapelu, klikl si na ni a bylo. Šli jsme tomu naproti tím, že jsme i jako začínající kapela investovali do nadprůměrné nahrávky, které stála poměrně dost peněz na to, že jsme byli studenti. Ta získala na internetu určitý prostor. Zásadní tak pro nás bylo investovat více, než bylo zvykem. Standardně kapely v naší pozici investovaly do regionálních studií. Šli jsme do toho střemhlav, což může být ta správná cesta i v podnikatelském prostředí.

Chcete se i nadále souběžně věnovat kapele a organizování akcí?

Pokud to jenom trošku půjde, tak ano. Chci se v omezené míře věnovat i jiným věcem než kapele, abych nezakrněl. Přece jenom odehrát 140 koncertů za rok, věčně sedět v dodávce, vrátit se domů ve čtyři nebo v sedm ráno a potom hned psát další písničky, z toho bych se mohl zbláznit. Částečně dělám i právničinu, kterou jsem vystudoval. Když se člověk věnuje i jiným věcem, je to vždycky fajn. V hudebním prostředí je na pročištění hlavy důležitý i sport a nějaký režim. Muzika je vlastně podnikání a při podnikání člověk často nemá hranici mezi soukromým životem a prací. To je pak ideální varianta trochu se zbláznit.

Váš recept na to nezbláznit se a nepracovat od rána do večera teda spočívá ve striktním oddělení pracovního a soukromého života.

To je možná trochu nadnesené, takový workoholik zase nejsem. Znám lidi, kteří pracují od pěti ráno do půlnoci a mezi ně se naštěstí neřadím. I tak práci řeším vlastně průběžně přes celý den, i když je to nebezpečné. Na druhou stranu, vstát v osm, řešit pracovní věci do pěti a pak úplně vypnout a být off-line se dneska poštěstí jen málokterým hudebníkům a podnikatelům.

FM City Fest 2018

Festival je největší hudební akcí ve Frýdku-Místku

Co o Vás nikdo neví?

Málokdo ví, že jsem chodil na českou i japonskou základku. V Japonsku mají trochu jinak rozvrhnutý školní rok, takže zatímco my máme letní prázdniny, oni stále chodí do školy. Vždycky mi v červnu skončil školní rok a já jsem jel do Japonska pro změnu do školy.

Takže si všechny české děti užívaly letních prázdnin a vy jste se učil dál.

Je to tak. Ještě to bylo celkem divoké, protože ty kulturní rozdíly jsou poměrně výrazné. Japonské děti dodržují velmi striktně všechna pravidla.

Jaká třeba?

Vzpomínám si na školní uniformy. Nosily se žluté čepice a já jsem si ji jednou dovolil otočit dozadu, na frajera. Děti mi začaly říkat, že takhle se kšiltovka nenosí a mám si ten kšilt otočit dopředu. Říkal jsem jim, že je to moje věc. Všechny z toho byly pohoršené. Nebo jsem jednou šel na semaforu na červenou a všechna děcka se na mě dívala jako na největšího ďábla a narušovatele řádu. To se u nás nestane. Po dvou dnech jsem skončil v ředitelně. V jednom Japonci jsem dokonce vzbudil takový vztek, že na mě o přestávce na školním dvoře začal valit karate. Každopádně jsem rád, že mám v sobě toto kulturní okénko.

Kde vidíte Moravskoslezský kraj v roce 2030?

Byl bych velmi rád, kdyby z našeho kraje přestali lidi tolik odjíždět za prací do Prahy a jiných měst. Třeba Frýdek-Místek je teď hodně na vzestupu a vzniká v něm spoustu skvělých podniků, ať už kaváren, nebo firem typu BeWooden. Je v něm spousta highlightů, na kterých se podílí mladí lidé. Jsem rád, že si uvědomují, že Moravskoslezský kraj je fajn. I spousta úspěšných hudebníků pochází z našeho kraje – David Stypka, Ewa Farna, Tomáš Klus, Kryštof, Jaromír Nohavica – a já si nemyslím, že to je náhoda. Sever Moravy a sever Čech mají momentálně skvělý vibe a fungují. Jen je třeba ten obrovský potenciál dobře uchopit. Já bych vlastně ani nemusel tak často jezdit do Prahy.

Může se kapela uchytit celorepublikově, aniž se přestěhuje do Prahy?

Může, to se nám teď momentálně děje. Hlavní sídlo mám ve Frýdku-Místku, nicméně spousta mediálních aktivit, vyjednávání s vydavatelstvím a VIP večírků se zkrátka děje v Praze, takže jsem si musel erární místečko zařídit i tam. Z ježdění tam a zpátky každý den bych se asi taky zbláznil, takže v Praze občas zůstanu třeba dva dny a až pak se vracím domů.